Look Back

Fudžino kreslí komiksové příběhy do školních novin. Všichni ji obdivují, ale náhle učitel vydá obrázky její spolužačky Kjómoto, která vůbec nevychází z domu. Má panickou hrůzu z lidí. Fudžino to popudí. Ani nechodí do školy, je jasné, že pak má více času na kreslení a tím se zdokonaluje. Mimo školu pak nedělá nic jiného, než že kreslí. Jde do knihovny, půjčí si knihy o kreslení, skicuje a skicuje.. do té doby, než má jít ke Kjómato domů a dát jí diplom. Obě dívky se spřátelí, mají společnou lásku ke kreslení mangy a dokáží spolu celé hodiny kreslit. Nemusí být rivalky…dva různé konce, jak by mohl příběh dopadnout, podle toho jaké udělají rozhodnutí. V tomto komiksu jde ale hlavně o pocity z dospívání, o vyrovnávání se s tím, že je ve stejné činnosti někdo jiný lepší než my. Může nás to naštvat a skončit, protože vždycky bude někdo lepší nebo nás to může nakopnout k ještě lepším výsledkům. Což má ale za následek, že tomu věnujeme veškerý svůj volný čas a nemáme žádný osobní život s kamarády, s rodinou. Moc hezký komiks s vyrovnáváním se s pocity dospívání. Kresba je krásná, díky nimž celý příběh lépe prožijeme. A je i celkem milé, že je to ucelený příběh. Brala bych více komiksů “stand alone.

Tuhle mangu jsem si vypůjčila z knihovny jen tak naslepo. Někdo ji zrovna vracel a mě zaujal název i obálka. Až doma jsem si přečetla anotaci, o čem to vlastně je. Autora jsem neznala (pořád jsem dost začátečník - co se mangy týče), ale určitě si ještě nějaké jeho výtvory přečtu. Příběh samotný mě docela dostal, a znovu poté, co jsem zjistila, že je inspirovaný skutečnou událostí. Podle knihy vznikl i anime film, na který se teď chystám.