Cesta do záhuby

vynikající a nadčasové čtení, prvních deset kapitol trochu s nadsázkou a otevřeným sarkasmem reflektuje ekonomické, politické a společenské poměry v Berlíně v době hospodářské krize, následujících čtrnáct kapitol se více soustředí na Fabiánův příběh a cynismus střídá skepse, nejzávažnější události ale nejsou zlehčovány a smrti jiných se nikdo nevysmívá, to se mi líbí - i v nejšpinavějším blátě si člověk může zachovat zdravý úsudek a naději, i v nejtěžší době dokáže pomáhat druhým, z přirozenosti, samozřejmé sounáležitosti, aniž by si hrál na hrdinu - v závěru vlastně čtu naději, i když pro Fabiana groteskně ironickou: budoucnost (topící se děcko) se zachrání sama, a my k tomu nejsme potřeba vítám vydání necenzurované verze románu, doplněné čtyřmi přílohami (autorovy doslovy z roku 1931: "pro soudce mravů" a "pro soudce umění", a autorovy předmluvy k vydání 1946 a 1950), podrobným popisem historie a rekonstrukce původního textu a Hanuschkovým (editor) literárněhistorickým doslovem; i Půčkův český překlad podle mého sedí; doporučuju

Místy mi ani nepřišlo, že první (zcenzurovaná) verze tohoto románu vznikla už téměř před jedním stoletím... Tak moc na mě dýchla atmosféra meziválečného pulzujícího Berlína. Skoro jsem slyšela odfukující parní lokomotivy na Anhalter Bahnhof a cinkající tramvaje na Alexu. A tak moc mě bavil Fabian, sarkastický intelektuál, který se trochu bezcílně proplétá ulicemi této prostopášné metropole. Ve vzduchu už je cítit nástup obludné ideologie, mezi řádky tušíme obavy z dalšího konfliktu, který může být (a také bude) fatální. Cesta do záhuby vyznívá tak současně, až mrazí.