Desetkrát a dost

Takže trochu proti proudu některých mých oblíbených, ale to mně prostě vůbec nevadí, spíše mě těší, že každá kniha si najde toho svého čtenáře a tak to má být. Samozřejmě, kdo četl od Scarlett pouze její skvělá historická dramata, bude minimálně... překvapen. Ale kdo má za sebou i její nejnovější knihu, Vekslačka, ví, že je autorkou, která se nebojí napsat (a umí) výborně vypointované příběhy (skoro) současné. A tento je za mě skvělý, bavila jsem se náramně. Asi to souvisí s věkem, mám ho podobný ( no, trochu víc, ale skoro jo :-)) jako hrdinové této hořkosladké jednohubky, plné vtipných životních pocitů a postřehů, které budou čtenářům zejména v seniorském věku blízké. Ale autorka je nelituje, ani nezatracuje, s ironickým nadhledem, ale veskrze lidským, který párkrát vehnal cosi vlhkého do očí a za chvíli vás rozesmál, dává šanci i těm, kteří přestávají doufat v cokoliv pozitivního, co může nastartovat jejich život k lepšímu i v tomto věku. A knihy o ženském přátelství, ještě takto vtipně napsané, se senzačním koncem, ty já prostě můžu :-). Bez váhání plný počet, bezva čtení, které jsem si moc užila. A kdo míří na dovolenou na některý z řeckých ostrovů (Jaruško:-)), doporučuji přibalit s sebou :-).

Rozumím tomu, že se každému nelíbí tento příběh. Mne oslovil hlubokou znalostí problematiky: navazování kontaktů v pokročilejším věku a nalézání východisek z nejasné životní situace. Před pětadvaceti lety se se mnou manželka rozvedla a byl jsem donucen i přes velký zdravotní handicap si hledat novou partnerku po padesátce. A delší dobu jsem hledal pomocí internetové seznamky. Mám z té doby spoustu vzpomínek a mnohé se kryjí s touto fikcí!